Úvod
Slavonice se dvěma navazujícími náměstími a uceleným souborem renesančních domů tvoří jednotný a velice působivý historický celek.
Od roku 1961 jsou památkovou rezervací a ucházejí se o zařazení do seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO.
Město vyrostlo ze strážní osady na cestě z Prahy do Vídně a rozmohlo se v 16.století. Změna obchodních tras, spory s novou vrchností
a mor vývoj zabrzdily. Po odsunu Němců v roce 1946 a vzniku železné opony (hranice s Rakouskem je vzdálena 1,5 km) zde život ustrnul,
a právě to paradoxně pomohlo zachovat historický ráz sídla.
Nejhonosnější domy se soustřeďují na již zmiňovaných náměstích (Horní náměstí a náměstí Míru), oddělených farním kostelem.
Domy pocházejí vesměs ze 16.století, mají gotická jádra a renesanční "kabáty". Jejich průčelí často člení arkýře a krášlí sgrafitová výzdoba - geometrická (psaníčka), iluzivní nebo figurální. Mázhauzy v přízemí obvykle člení valené žebrové, hřebínkové, nebo sklípkové (diamantové) klenby, průčelí doplňuje atika s cimbuřím. Trojlodní bazilika Nanebevzetí Panny Marie prošla pozdně gotickou přístavbou, hranolová věž
s ochozem je však renesanční. Z opevnění se zachovaly jen zbytky včetně dvou bran a jedné bašty.
Slavonice bývaly poddanským městem. Postupně je drželi pánové z Hradce, Slavatové, pánové z Lichtensteinu-Castelcornu a Podstatzky-Lichtensteinové.
